Den 5. - Mrtvé moře a večerní Jeruzalém

Z postele se moc nehrneme, ale snídaně, kterou máme v hotelové restauraci, je "pouze" do 10:30 :-) Po snídani, u které nesměl chybět hummus a další pochoutky blízkovýchodní kuchyně,  si balíme plážovou výbavu a vyrážíme směr Mrtvé moře.

Cesta z Jeruzaléma na východ k Mrtvému moři se klikatí a začínáme klesat. Ještě než vyjedeme z Jeruzaléma, radši doplníme nádrž v autě. Cena je 6,92NIS za litr naturalu 91. Jak vyjedeme, tak cítíme i měnící se tlak s tím, jak klesáme k úrovni mořské hladiny. Silnice je opět jako nová, dostatečně široká a vede skalnatou pouští.

 Po pár desítkách minut míjíme Sea level, neboli úroveň mořské hladiny, teda té klasické :-) Dá se sjet z cesty, ale nevíme, jak časově náročná bude další denní náplň a proto teď pouze projíždíme a klesáme pod hladinu moře.

Klesáme níže a níže, vzduch začíná být cítit solí. Po stranách silnice se sem tam objevují velice primitivní domorodá stavení a nechybí ani pasoucí se kozy. Jediná více zelená místa jsou palmové plantáže. Zjevně tady pěstují palmy, které pak končí v krásných hotelových resortech.

Pokračujeme stále víceméně rovně, až najednou konec cesty, pak prudce doprava a už vidíme Mrtvé moře. Míjíme benzinku s občerstvením a velbloudí "asi atrakcí" a míříme dál směrem k Ein Gedi.

Ein Gedi jsme si vybrali jako místo, kde je placený přístup k Mrtvému moři, možnost se osprchovat ve sladké vodě, či zakoupit občerstvení. No, ale pojďme k tomu, co se nakonec odehrálo. Takže, cesta do Ein Gedi je jasná a my upalujeme dál podél Mrtvého moře. Po chvilce se musíme zastavit. Krásné výhledy...

Míjíme pár odboček buď k nebo od moře, ale těm nevěnujeme moc pozornosti. Po asi 25km cesty se dostáváme k něčemu, co se chová jako celnice. No nic, připravíme pasy a najíždíme. Naštěstí velice milý voják pouze pohlédne na pasy a bez otevírání nám pokyne, ať pokračujeme. Po pár kilometrech rekonstruované cesty se dostáváme před Ein Gedi. A tady stop, několik minut se ani nepohneme a vypadá to, že se čeká, až někdo vyjede z parkoviště, aby mohl někdo další vjet. Rozhodujeme se, že tohle nebudeme riskovat a čekat tady kdovíjak dlouho a dokud to ještě jde, otáčím to mezi kužely a jedeme zpět směrem k začátku Mrtvého moře. Byly tam odbočky k moři a proto očekáváme podobné služby, které mělo nabízet Ein Gedi. Projíždíme znova "celnicí". Po asi 15km je po pravé straně malý stánek s občerstvením. No, on je to vlastně 20ft kontejner, který je zboku otevřený jako konzerva a zde je zřízeno občerstvení. Chlapík vypadá sympaticky a tak zastavuji a ptám se ho, kam se jít vykoupat. Jeho rady zní jasně, pokračujte dál na sever (to je zpět na Jeruzalém) a po 10km napravo je Natural beach. Nebo, a to vám doporučuji, říká, Neve Midbar beach ještě o pár kilometrů dál. Dáme si kafe, které mimochodem není vůbec špatné, a pokračujeme dál.

Poděkujeme a jedeme směrem k Natural beach. Konečně jsme tady. U závory sedí ostraha a sděluje nám, že pláž je zavřená! No pěkně... Tak se ho ptám na Ein Gedi a něco dalšího. Tehdy se dozvídáme, že i Ein Gedi je uzavřené, ale potvrzuje nám, že opravdu o pár kilometrů dále se uspokojíme na Neve Midbar pláži. Jsme alespoň částečně potěšeni, že nám potvrdil, co "náš zachránce" v kontejnerovém občerstvení. Konečně dosahujeme parkoviště před Neve Midbar pláží. Rozhodně není zavřeno, ba naopak, vypadá to na velice rušné místo. Balíme věci a vyrážíme k pokladně. Už se vidíme nadnášeni silně slanou vodou, ale... Projdeme turnikety a zjevně neizraelská paní pokladní si nás volá bokem a začíná vysvětlovat "...dnes je workers day..." což podle data chápeme, že je prostě nějaký svátek práce, proto mají hodně lidí. No a? Ale paní pokračuje "...víte, máme tady hodně pracujících, kteří mají dnes volno a oni zrovna neberou slečny v plavkách a natož bikinách..." Už začínáme tušit, kam směřuje, ale ona pokračuje "...víte, tak si schovejte lístek o zaplacení vstupného a když vám to nebude vyhovovat, tak vám vrátím vstupné..." (mimochodem 70NIS na osobu taky není úplně málo) "...oni si asi nic nedovolí, ale nemusí vám to být moc příjemné..." Naše rozhodnutí nemohlo být rychlejší a proto opouštíme Neve Midbar, bez toho, abychom snad jen zahlédli pláž. Ono ležet někde a doufat, že snad na vás nikdo neplivne, to určitě ne. Tak co teď? Směrem na Jeruzalém už přístup k moři není, na placenou pláž nejdeme, ale vykoupat se v Mrtvém moři musíme, i kdybychom nevíme co. Tak jedeme zase na jih, protože jsme na pár místech viděli lidi u moře, volně bez nějaké pláže. Potřetí míjíme a podruhé zastavujeme u kontejneru a náš samaritán je velice udiven informacemi, které mu dávám, ale říká ať nesmutníme, že těsně za "celnicí", před Ein Gedi, se dá pěkně vykoupat. Tak tedy vyrážíme zase směrem na Ein Gedi. S drobnými obavami přijíždíme potřetí k celnici a na dotaz, kam jedeme, mu už jen ukazuji na místo zaslíbené, kde se na dohled koupou turisti v Mrtvém moři. K našemu údivu nás směruje na místo, kam si máme zaparkovat a popřeje nám, ať si to užijeme. Parkujeme na parkovišti vedle silnice, bereme věci na pláž a jdeme.

Bez turniketů a pokladny se konečně blížíme k Mrtvému moři. Sůl je cítit i vidět všude kolem vás. Menší polovyschlá jezírka vypadají jako opuštěná chemická laboratoř.

Musím říct, že se nám zde rozhodně nedostává pořádku, luxusu, nebo snad nějakého personálu, ale popravdě, je nám to teď celkem jedno. U břehu potkáváme pár menších skupinek lidí, kteří pravděpodobně prošli tím, co my... Vše zapomenuto a hurá do moře. Opradu to tak nadnáší, opravdu je to tak slané??? ANO... Mrtvé moře je místy až 14krát slanější než ostatní běžná moře. Nedoporučuje se, ať zkoušíte ochutnávat vodu a proto to dělám jako první věc :-) Skutečně tak vysoká slanost oklame vaše chuťové pohárky a chutná prostě příšerně hořce. Dno je částečně bahnité, kdy se noříte klidně až po kolena a kousek dále chodíte po solných kamenech a kráterech. Okamžitě cítíte i ty nejmenší oděrky na těle a několik si jich taky klidně přivodíte. Bahno plácáme všude po těle a necháme se unášet bez hnutí na hladině. Nádhera...

Kdybych to měl shrnout, tak vše je tak, jak se píše a říká. Vzhledem k tomu, že teplota teď musí dosahovat k 35 stupňům, tak se vám okamžitě po tom, co vylezete z vody, objeví tohle :-)

Nánosy soli jsou neuvěřitelné a petky se sladkou vodou jsou to nejdražší, co v té chvíli máte. Zásoby docházejí, teplota snad ještě stoupá a tak ještě pár fotek, nabrat slanou vodu a bahno, co jsme slíbili dovézt do Česka a rychle směr nějaká sprcha. Asi to stejně bude hotel...

Pohled na teplotu, když sedneme do auta, potvrzuje co jsme cítili. 38 celsiových :-) No, ale klimatizace v autě je dar boží a hlavně je funkční. Počtvrté projíždíme celnicí a nemůžeme po deseti kilometrech nezastavit u kontejneru. Teď už se na nás dívá pravda trošku divně, ale je to opravdu příjemný chlapík. Vítá mě slovy, že "... máme v Izraeli takové přísloví: Když vidíš jednoho muže třikrát za den, tak mu kup zmrzlinu..." Sakra, proč se Ti Izraelci nedrží svých přísloví. Zmrzlinu jsem nedostal, ale objednali jsme si studenou vodu a pivo a usadili se do stínu za kontejnerem. Legrační byla chlapíkova odpověď, když jsem se ptal, jestli náhodou nelze použít kartu. Říká mi, že se na kartu podívá a hned ví, jestli je dobrá nebo ne:-) No, nicméně jsme radši objednali za tolik, kolik jsme měli v hotovosti a šli jsme se chladit do stínu.

Překvapila nás i vybavenost co se týče toalet. Druhý podobný kontejner byl za tím s občerstvením a tam opravdu byly čisté záchody s tekoucí, i když horkou, vodou. No já jdu zaplatit, chci dohrát tu hru až do konce a podávám mu svoji kartu na placení. Čekám, že se mi vysměje, ale on ji vezme, projede pokladnou a dá mi podepsat účtenku. Kde tam vůbec vzal elektřinu, natož internet??? No nic, v tomhle kontejneru v poušti je větší technická vybavenost, než na mnoha místech v Evropě :-) Rozloučení a vracíme se do Jeruzaléma.

Na pokoji okamžitě proběhla zasloužená sprcha. Převlečeme se a vyrážíme do večerního Jeruzaléma. Na internetu jsme si našli místo, kam se chceme podívat. Je to Old train station, neboli přestavěné staré vlakové nádraží. Má zde být několik restaurací a barů a tak se to zdá být to správné místo na páteční večer. Cestou, věrni místní gastronomii, ochutnáváme šoarm v dalším pouličním obchůdku.

 Tady nás nechají dokonce zaplatit v dolarech a za cenu 5USD za kus se najíme velice chutně a dostatečně. Pak už naše kroky vedou na David Remez Rehov.

Je opět něco kolem půl osmé večer a tak jsou ulice plné Židů směřujících do Starého města. 

Jelikož právě začal šabat, tak se ulice urychleně vyprazdňují. Potkáváme nějaké turisty, ale rozdíl mezi Brnem v pátek večer a tímto místem, je obrovský. Věříme však, že až se dostaneme na staré vlakové nádraží, bude díky turismu vše tak, jak jsme zvyklí v pátek večer. Skýtají se nám opět nové pohledy na hradby Starého města, na dominanty, které jsme navštívili za denního světla. A hlavně z druhé strany zdi.

Cestou ke starému nádraží se dostáváme do pěkných částí Jeruzaléma, které nám sice poskytují krásné výhledy, ale nejsou moc povzbuzující ve smyslu posezení v restauraci, nebo snad nějakého většího společenství lidí. Objevujeme muzeum židovské kultury, muzeum hudby a prázdné zavřené restaurace:-( Pěkné, ale prázdné.

My se ale jen tak nevzdáváme a po vzoru Jeníčka a Mařenky se vydáváme za světlem. To není možné, že město se skoro milionem obyvatel, bude v pátek večer úplně mrtvé. Naše usilovnost a výdrž slaví úspěch. Po pár set metrech potkáváme jiné, už na první pohled, turisty. Ti nás ochotně směřují na ono staré vlakové nádraží. Toto bylo vybudováno koncem 19.století, inspirováno evropským stavebním stylem právě z tohoto období. První vlak vjel do Jeruzaléma z Jaffy v roce 1892 a nádraží bylo v provozu až do srpna roku 1998, kdy byla tato trať konečně a navždy uzavřena. Po tomto datu nádraží částečně chátrá a je opuštěné až do začátku projektu, který směřuje k jeho otevření jako turistické a gastronomické centrum v roce 2013. Je krásně renovováno, mnoho restaurací a barů a přes den také muzea a výstavy. Nechybí ani podium pro živou hudbu a jiná představení. Vybíráme si jednu zahrádku a usedáme, unaveni celodenním cestováním po břehu Mrtvého moře. I teploty kolem 35 stupňů během dne si vybraly svou daň.

Dvě skleničky dobrého izraelského vína udělaly přesně to, co se od nich očekávalo a my jsme byli připraveni na cestu do hotelu. V tuto dobu už opět teplota klesla někam ke třinácti stupňům a tak nás svižná chůze domů udžela v provozní teplotě a rychle nás dostala do hotelu Addar. Máme poslední noc v Jeruzalémě a zítra odjezd do Bat Yamu.