Den 4. - Haifa
Je čtvrtek 30.4.2015 . Dnešek bude pro nás dnem nejvíce cestovatelským... Dáme tak asi 240km v autě a to na ose Tel Aviv - Haifa - Tel Aviv - Jeruzalém. Sbaleno máme víceméně od včerejšího večera a proto se hned po snídani vydáváme na sever směr Haifa...
Auto bez pokuty je dobrý začátek :-) Volíme cestu po neplacené dálnici no.2 podél pobřeží. Cesta by neměla trvat více než hodinu. Když se vydáváme směrem na sever, tak jsme překvapeni rozlohou Tel Avivu tímto směrem a také nárustem zeleně a barvitosti města. Dálnice má opět vysokou kvalitu, takže vše probíhá dle předpokladů.
Předem jsme si našli parkoviště, kam se chceme v Haifě dostat, takže jsme navigováni až na místo. Cestou po dosažení limitu města Haifa se nám otvírá pohled na pěkné, rozlehlé a hlavně poloprázdné pláže.
Naším cílem jsou Bahai Gardens v Haifě. Tento zahradní komplex sestává z 19 terasových zahrad, které jsou veřejnosti přístupné zdarma. Celá myšlenka Bahai "náboženství" spočívá v naprosté rovnosti žen a mužů, možnosti uznávat jakéhokoliv boha a hlavně za službu své víře nepobírat žádnou odměnu. Tato "sekta" sdružuje několik milionů přívrženců z doslova každého kouta zeměkoule. Vedení sestává z 9 členů, kteří jsou voleni na několikaleté turnusy, žijí přímo v budovách v Bahaiských zahradách v Haifě. Ve smyslu víry nepobírají žádnou mzdu, ale mají zajištěno samozřejmě jídlo a bydlení (a to pohledem zvenku docela luxusní). Co se týče péče o zahradu, tak opět všichni pracovníci jsou dobrovolníci a tudíž pracují naprosto zadarmo. Před návštěvou se přesvědčte, že zahrady jsou v daný den skutečně otevřeny pro veřejnost, což byl náš případ a museli jsme trošku pozměnit naše původní plány. Bahai kultura má několik tzv. Holly Days (svatých dní), kdy jsou zahrady pro veřejnost naprosto uzavřeny. Teď už ale k vlastní návštěvě zahrad.
Zahrady mají tři hlavní vstupy pro veřejnost a pár dalších monitorovaných pro organizované prohlídky.
My jsme zvolili vyjet autem až nahoru nad zahrady a odtud začít naší prohlídku. Zaparkovali jsme bez problémů na neplaceném parkovišti a kousek ke vstupu došli pěšky. Nahoře se dozvídáme několik pravidel. Je to posvátné místo a proto zahalená ramena a kolena pro slečny, security kontrola včetně zavazadel u vstupu. Ale hlavně, tento vstup nás pouští pouze na horní dvě terasy bez průvodce. Nicméně scenérie je úchvatná... Město Haifa jako na dlani, trávníky, stromy a květena až neskutečně opečovávaná a upravená. Za všechny pár fotek.
Samozřejmě se nespokojíme pouze se dvěma terasami a zjišťujeme, jak je to dále s delší prohlídkou. Právě o dvě terasy níže se nachází další, menší vstup, kde začínají organizované prohlídky. Tyto jsou plánovany po 45minutách a jsou rozděleny podle jazyka průvodce. Už jsme v Izraeli čtvrtý den a tak volíme hebrejštinu :-) Ne, rozhodně se nám nechtělo čekat na angličtinu a kromě toho jsme dostali u vstupu brožuru v češtině (to teda smekám)! Jinak ještě pár technických údajů k prohlídce. Je zdarma, potrvá asi 45minut a překonáme 700schodů směrem dolů. Není povoleno vystupovat z vyznačených tras, vstupovat do fontán a konzumovat cokoliv jiného než vodu. A můžeme vyrazit...
To, co jsme viděli z horních teras, se nám teď otvírá na dosah ruky a to doslova. Asi nemá cenu popisovat, jak nádherné všechny terasy jsou, jak udržované je vše, kam oko dohlédne. To se prostě musí vidět a zažít. Přikládáme několik fotek, ale osobní zážitek to může jen těžko nahradit.
K prohlídce jsme výklad ani nepotřebovali a nechali jsme se unášet krásami Bahaiských zahrad...
Od dolního východu jsme se připravovali na výšlap zpět nahoru k našemu autu. Ovšem pohotový taxikář stojící přímo před branou nás lehce přemluvil, že za 30NIS nás ihned zaveze přímo k našemu autu. Nedalo mu to moc práce nás přemluvit :-) Vzhledem k horkému počasí, časovému plánu a tomu, že musíme ještě dnes dojet až do Jeruzaléma, to bylo asi nejlepší řešení. Jinak bychom to samozřejmě dali i po svých :-)
Takže jsme zpět u auta a je čas k obědu a prohlídce Haify samotné, resp. chceme zakotvit někde na pláži a spojit to s odpočinkem. Cesta dolů do centra je hodně plná a popojíždí se krokem. Místo na parkování jsme cestou dolů nenašli a tak se rozhodujeme, že to vezmeme směrem na Tel Aviv a vědomi si pláží při příjezdu do Haify, někde něco určitě najdeme. První pokus nás zavedl do nákladního přístavu bez přístupu do moře, ale na druhý pokus parkujeme přímo u prázdné pláže. Nutno říct, že není úplně koupací počasí a to hlavně díky celkem svižnému větru, který fouká od moře. Vydáváme se podél pláže k místu, které by na tu dálku klidně mohlo být nějakou restaurací...
Po pár minutách chůze se dostáváme blíž a zjišťujeme, že je to restaurace a nakonec se ukázalo, že naprosto skvělá. Shawatina restaurant zvenčí neskýtal přilišné naděje nějakého gastronomického zázraku, ale to se mělo už za chvilku změnit. Neskutečně ochotný personál, znající kde se vůbec naše země nachází a dokonce se znalostí pár českých slov. Vybrali jsme si oběd a od té chvíle jsme si skoro neměli kam na stole položit telefon :-) Vše od hummusu, tahini a různých druhů salátů až po olivy, olej a pálivé papričky, naprosto ovládlo náš stůl. Začali jsme ochutnávat z každé misky a za chvilku nám bylo jasno, že budeme mít problém do sebe po tomto "předkrmu" vůbec ten hlavní oběd dostat. A taky že jo. Konzervativní, avšak kolosální kuřecí prsa a moje odvážné mušle, se pro nás stavají nerovným soupeřem. Avšak nikam nespěcháme, je nám nádherně a tak jsme to hráli na čas :-) Já jsem asi s mušlemi vyhrál, ale ani Markétka nedala svou kůži lacino! Dali jsme to nakonec skoro všechno...
Po tomto výkonu úměrně dlouho odpočíváme, než se vydáváme na další cestu...
Takže zaplatíme (mimochodem, platili jsme pouze za pivo a jídlo z menu a vše ostatní, včetně zákusku "na účet podniku" bylo gratis) a kousek po pláži zpět k autu...
Na této pláži jsme zůstat nechtěli a tak smířeni s tím, že se v Haifě neposluníme, nabíráme směr Tel Aviv. Jak jsme se opět pletli :-) Po chvilce jízdy po dálnici no.2, ještě než jsme opustili limit města, vidíme odbočku na pláž přímo vedle nás. Pár vzájemných pohledů a souhlas, že "...tady by to šlo..." to strhávám doprava a po chvilce parkujeme přímo na pláži. Plán tady je naprosto složitý a náročný... lehnout si, ležet... ležet a pak ještě chvilku ležet... A jsme v tom dobří :-)
... náš relax je přerušen až mým pohledem na hodinky, že je skoro půl šesté a měli bychom se vydat na cestu přes Tel Aviv do Jeruzaléma... Trošku krkolomným kanálovým výjezdem se dostáváme zpět na dálnici a otočkou těsně před tunelem jsme ve správném pruhu a směru, upalujeme na jih a pak východ. Náš dnešní cíl je Jeruzalém a hotel Addar.
Cesta probíhá bez problémů a kolem půl osmé parkujeme na místě, kde podle navigace má být náš hotel. Po pár minutách hledání jej skutečně nalézáme, je tam kde má být, téměř na dohled hradeb Starého města. Vynosíme věci, mimochodem vypadáme celkem komicky s těmi obr zavazadly, které musíme brát s sebou, i když zůstáváme pouze dvě noci :-) Pokoj je prostorný, opět s kuchyňkou a tentokrát i oddělený obývák od ložnice. Nabídka minibaru je chytře umístěna na viditelném místě, samotný minibar však chybí :-) Nevadí, stejně jsme ho nechtěli, ale pobavilo nás to. Dáme se trošku dohromady a vyrážíme do večerního Jeruzaléma.
Jelikož je čas večeře, tak naše pohledy po dosažení hradeb Starého města směřují k početným stánkům s občerstvením. Rozhodneme se jít stylově a tak objednáváme to nejpouličnější, co vidíme. Beff kebab (šoarm). Jen pro představu, slovo hygiena se sem ještě asi nedostalo, ale věříme našemu zažívacímu ústrojí a jdeme do toho. Měli jsme i štěstí... Chlapíkovi u grilu neupadl popel z cigarety do našeho jídla, u salátů jsme dostali, co jsme chtěli a tak můžeme večeřet...
Musím uznat, že to bylo i hodně chutné a taky asi třikrát levnější (24NIS za dva) než podobné jídlo v Tel Avivu ve dne na Allenby. Vydáváme se směrem do Starého města. Za tmy, resp. večer, skýtá zase jiný pohled. Ke vstupu použijeme Damascus gate. Ovšemže počet turistů se už v této chvíli blíží k nule, ale rozhodně se nejedná o mrtvé město. Krámky pomalu zavírají, v uličkách posedávají a pobíhají děcka různých věků a prostě se to vše chová jako normální městečko bez takového obrovského významu.
Vzhledem k tomu, že Jeruzalém se nachází na okraji pouště, tak teplota po západu slunce velice rychle a dost klesá a proto nejen díky tomu, ale i díky únavě z celého dne se odebíráme na kutě. Dobrou noc Jeruzaléme a zítra dobré ráno Mrtvé moře.
