Den 1. - Cesta a první setkání s Izraelem

Na letiště Václava Havla jsme dorazili v pohodě a včas a samozřejmě na nás čekala fronta u WizzAir pultu. Tu jsme si vystáli a odebrali se směrem k samotnému odbavení.

Během letu se nic zvláštního nepřihodilo, kromě toho, že moje debitní karta nefungovala pro nákup občerstvení, ale použít šlo i českou hotovost, takže vyřešeno.

Asi 45 minut před předpokládaným přistáním v Tel Avivu nám bylo oznámeno, že se máme posadit a připoutat, jelikož ve vzdušném prostoru Izraele není možno se volně pohybovat po letadle. Přistání v klidu (potlesk nechyběl, což mě trošku v dnešní době překvapilo)...

K letadlu byl přistaven autobus, ale opět díky Izraelským regulím nám nebylo povoleno vystoupení zadními dveřmi... Z výhody posledni řady u zadních dveří se stala malá mučírna s rostoucí potřebou použití toalety :-) Vše odčekáno a provedeno a ocitáme se nad vestibulem letiště Ben Gurion v Tel Avivu (obrázek nahoře nad textem).

Pasové odbavení s klasickými otázkami proč, s kým a na jak dlouho ... Dostali jsme kartičku s povolením ke vstupu na území Izraele (Not working permit), takže můžeme pokračovat pro tašky a auto.

Auto jsme měli objednané a zaplacené přes CarRental.com u Sixt. Pocit, že je vše zaplaceno, se rozplyne ihned, jakmile mi paní u přepážky oznámila, že ano, že máme vše zaplaceno, zbývá pouze doplatit airport fee ve výši 28USD. Dalo se platit i při vrácení auta, tak jsme si tím nekazili první pocity a hurá na dovolenkování.

Náš prvni hotel-apartman se nachází v centru Tel Avivu na Allenby street 122. Jedná se o nájemní dům s jednotlivými apartmenty s vlastním socialním zařízením, kuchyňkou a balkonem do ulice.

Jak je vidět na mapce, z letiště do centra je to něco kolem 18-20km. Možností dopravy je více, ale my jsme zvolili půjčení auta přímo na letišti. Použít lze autobusy, ale je potřeba vědět, kde vystoupit. Další možností je i taxi.

Se zapnutou navigací se vypravujeme do Tel Avivu. Jak se přibližujeme, provoz houstne, ale nic, co by nás nějakým způsobem brzdilo nebo zdržovalo. Dorazili jsme k našemu ubytování a zjišťujeme první důležité specifikum o Tel Avivu... PARKOVÁNÍ... Všude v Izraeli jsou parkovací zóny označeny barevnými obrubníky. Modro-bílá barva znamená, že tady se parkovat může, ale je potřeba zaplatit v automatu (podobně jako v ČR). Žluto-červené obrubníky znamenají, že tady se parkovat nesmí. Takže jsme dali auto na "blikačky" ve žluto-červené zóně a doufali :-D Jelikož jsme dorazili dříve, než byl náš check-in time, tak jsme našli na chodbě pouze uklízečku, ale ta byla mimořádně ochotná a ihned nás spojila s majitelkou a mohli jsme do pokoje hned. V rychlosti jsme vynosili věci a honem zpět do auta, než nám ho ... Ani vlastně nemám představu, čemu jsme se vystavovali :-)

Vydali jsme se na projížďku Tel Avivem s cílem najít vhodné místo, kde auto na pár dní necháme a budeme se pohybovat po svých. To se ukázalo jako oříšek, ale konec dobrý, všechno dobré ... Jedním z našich prvních cílů byla nejvyšší budova Tel Avivu Moshe Aviv Tower (235m). Našli jsme ji (podle čeho asi :-))...

Na benzince, kde jsme zaparkovali, jsme se snažili poprvé koupit papírovou mapu Tel Avivu, ale dívali se na nás trošku divně. No nic, tak později...

Asi po hodince pojíždění po městě jsme konečně narazili na modro-bílou zónu s volným místem. V tom momentě jsme ještě nevěděli, že je potřeba platit parkovné v automatu a tak jsme auto v klidu opustili bez placení. Zpátky na hotelu jsme potkali majitelku a ta nám parkování vysvětlila s tím, že pokuta je o něco levnější než celodenní parkování a tak jsme se rozhodli, že to pro dnešek prostě riskneme.

Takže převlíct a na pláž... Protože už bylo odpoledne a ještě jsme z Česka nic nejdli, tak jsme zakotvili u prvního obchůdku s občerstvením přímo na Allenby. Nastudováno jsme měli, že klasický kebab, jak ho známe třeba z Brna z hladového okna, se řekne Šoarm a tak jsme si to hned hrdě objednali. Po chvilce dorozumívání jsme se pochopili a jídlo a pití jsme měli na stole. V Izraeli je normální, že k jakémukoliv jídlu i na ulici si sami naberete do menší misky nějaký salát přímo u pultu, kde objednáváte. To jsme udělali, zaplatitli (cena byla 64NIS za dva senviče a dvě nealka) a poprvé v Izraeli pojedli...

Cestou na pláž jsme (jak jsme později zjistili) prošli tržnicí Carmel Market, která je největší v Tel Avivu. Tel Avivská pláž se táhne po celém pobřeží od Dov Hoz airport na severu až po Old Jaffa přístav, ke kterému se taky dostaneme.

Na pláži nás překvapily značky se zákazem koupání po celé délce, ale nikdo je nebral vážně a tak jsme se tím taky moc nezatěžovali. Kromě toho, i když bylo krásně slunečno, tak na koupání to hned ten první den nebylo. Pláž je čistá, možností na občerstvení plno a lidí vesměs málo. Chvilku poležíme a vydáme se zpět do hotelu. Cestou to vezmeme přes Carmel tržnici, nakoupíme si pár dobrot na večeři a snídani.

Tržnice je velice rušná, ale na rozdíl od podobného místa třeba v muslimském Egyptě, se vás nesnaží za každou cenu dostat k jejich stánku a nenutí vás cokoliv koupit.

Zpátky na hotelu si dáme zasloužené pivko, které jsme si dovezli (krásná práce Markétko) převlečeme se, něco málo povečeříme a vyrážíme ven do večerního Tel Avivu.

Výběr polohy našeho hotelu byl proveden s bravurností zkušeného cestovního agenta a proto se po pár krocích nacházíme na Rothschild avenue, jedné z nejrušnějších ulic v Tel Avivu. Středem této ulice prochází chodník, který je lemován silnicí po obou stranách s neustále troubícími auty. Prošli jsme si větší část Rothschild Ave a rozhodli se zakotvit v restauraci Moses. Od prvního večera se orientujeme na co možná nejvíce izraelských produktů, jídla i pití.

Příjemné posezení zakončilo náš první den a my se po krátké dvouminutové procházce dostáváme zpět do našeho hotelu.

Hodnocení prvního dne si myslím je velice pozitivní. Zvládli jsme vše, co jsme si naplánovali a proto se už můžeme těšit na den druhý.