Den 3. - Jeruzalém se Starým městem

Takže hned po ránu mě čekalo menší nemilé překvapení v podobě parkovacího lístku za stěračem. No co už, riskovali jsme to tři dny a dva to vyšlo... Moc se toho rozluštit nedalo, ale vypadá to na 100NIS ...

Po dálnici no.1 by cesta neměla trvat déle než něco kolem hodiny. Na výjezdu z Tel Avivu a asi od 15km před Jeruzalémem jsme byli trošku bržděni provozem, ale nic, co by nějak významně zasáhlo do našich plánů. Na netu jsme si předem našli, kde nejlépe parkovat a proto jsme jeli najisto do podzemních garáží obchodního centra Mamilla Mall, které těsně sousedí se zdí Starého města v Jeruzalémě. Denní parkovné je zde více než dvakrát levnější než na ulici v Tel Avivu, vyšlo na 50NIS. Zaparkováno, parkovací místo poznačeno, ať pak nehledáme a můžeme razit směrem k nejposvátnějšímu místu hned tří hlavních náboženských větví - judaismu, křesťanství a islámu.

Jako vstup jsme si vybrali nejbližší a asi nejznámnější Jaffa Gate. Staré město má 8 bran z nichž jen Zlatá brána (Golden Gate) je zazděná.

Hned po vstupu jsme se samozřejmě ohlíželi po mapě a našli... K tomu bych rád podotknul, že jsme asi byli okradeni hned po prvních pár minutách ve Starém městě. Nevím, jak jinak bych nazval složenou A3 s mapou za 50NIS :-) No nekupuješ to každý den, že...?

Měli jsme pár míst, kam se určitě chceme dostat, ale jinak je to otevřené... Davidova věž a Citadela, Zeď nářků, Křížová cesta a Temple Mount.

První, hned vedle Jaffa Gate, se nachazí  Citadela neboli Davidova věž. Po zaplacení vstupného (40NIS na osobu) se už těšíme na přísuny historie :-) V několika vnitřních prostorách se nachází muzeum Jeruzaléma, lékařství v Jeruzalémě a historie Davidovy věže. Mimo vnitřní prostory, kde tedy mimochodem nebyla skoro ani noha kromě nás, je samozřejmě tato stavba věhlasná pro fantastický výhled, který skýtá ze svých hradeb. Z jedné strany krásné výhledy na Jeruzalém a z dalších Staré město jako na dlani.  

Fotíme tady jako zájezd japonských turistů. Opravdu musím říct, že hned první "atrakce" ve Starém městě nás ohromila. Nabuzeni tímto zážitkem se vydáváme dále do vření kultur, turistů a obyvatel Starého města v Jeruzalémě.

Naše další kroky? Odevzdat se nekonečným uličkám Starého města. Každý další krok byl očekáván jako překvapení a věřte mi, že se to do poslední kapičky začalo ihned vyplňovat. Spustili jsme se západním směrem k Western Wall, jejíž součástí je i velmi známá Zeď nářků...

Proplétáme se někdy otevřenými, někdy zcela zakrytými ulicemi, stáváme se aspoň na chvilku součástí historie, která se zde píše každým dnem dále a dále... Potkáváme obyvatele Starého města, kteří si jdou po svých každodenních povinnostech a přítomnost turistů se pro ně už musela stát naprostou samozřejmostí. Za všechny tyto pocity přikládáme níže pár snímků...

Propadáme se hlouběji a hlouběji do nitra Starého města a zjišťujeme, že Staré město samo o sobě žije vlastním životem. Uličky obložené stánky z obou stran nejsou pouze turisticky orientované, nýbrž se setkáváme s obchůdky denní potřeby. Masna s čerstvým masem, domácí potřeby s panty, okny, šroubky a třeba žárovkami... Je to neklamný důkaz toho, že turismus je součástí, ne však řídícím faktorem tohoto pokladu historie.

V této nádherné spleti místního života, turistů a domorodých obyvatel, se snažíme získat pro sebe směr nebo nějaký řád do našeho putování. Opravdu není těžké se nechat unést touto atmosférou. Je to něco tak rozdílného od toho, co jsme očekávali a proto se to snažíme užívat plnými doušky. Nicméně příroda je mocná čarodějka a tak se musíme poohlédnout po nějakém místě, kde uhasíme žízeň a hlad. Zvolili jsme malou restauraci u vstupu k západní stěně, kde se nachází také vstup do tunelu ke Zdi nářků a Dome of Rock. Zůstavaje věrni lokální kuchyni jsme posíleni na další putování...

Naše kroky z restaurace nemůžou mířit jinam, než k západní stěně a Zdi nářků. Vstupuje se do asi 100m dlouhého průchodu, kde se na začátku každý musí podrobit osobní prohlídce s detektorem kovů a kontrolou osobních zavazadel. V průchodu po stranách posedávají turisté, které venkovní teplota kolem 30ti stupňů nutí se na chvilku vzdát dechberoucího pohledu na samotnou Zeď nářků. Vstupujeme do sluncem zalitého prostranství a žasneme...  Je až neuvěřitelné si představit, že každým rokem na Velikonoce tudy prochází miliony lidí během několika dní. Někteří jen pro tu chvilku, aby se podělili o své pocity, přání a touhy s několika sluncem vyhřátými kameny...

Je všeobecně známo, že přístup ke zdi je gendrově oddělen. Kráčíme spolu nejkratší cestou ke zdi a po pár metrech jsme zastaveni ukazováčkem namířeným proti Markétě. Ano, nejkratší cesta byla cesta pro muže. Bez nějakého vzrušení se musí Markétka obrátit a počkat na mě v prostorách společného náměstí. Povinnou součástí oděvu je pokrývka hlavy, takže si beru erární jarmulku a vstupuji na posvátné místo. Po pár krocích se nabízí stolek se slunečníkem, na kterém je  trhací bloček a tužky, kde si můžete vylít srdce, zaznamenat svou touhu nebo jen sdělit slova díků. Vyzbrojen popsaným kouskem papírku se vydávám k samotné zdi. Ve společnosti ultraortodoxních věřících, kdy mnozí z nich fyzicky atakují zeď vlastní hlavou za polohlasého modlení, vkládám svůj příspěvek do štěrbiny mezi cihlami Zdi nářků... Jako ateista nemůžu říct, že jsem ovlivněn do konce života, ale spíš bych to přirovnal k pocitu uspokojení z dosaženého cíle. Ve stylu dnešní doby pořídím pár snímků a zpátky za Markétou...

I Markéta se odebere na "svou cestu"...

Od Zdi nářků bychom se geograficky měli odebrat do Dome of Rock, neboli Skalnímu chrámu, ale fronta na vstup je tak na 2-3 hodiny. Proto se rozhodneme toto nechat na později, resp. až se do Jeruzaléma vrátíme za dva dny.

Naše další kroky vedou k místům, kudy prošel sám Ježíš svou poslední cestu jako smrtelník. Je to Křížová cesta neboli Via Dolorosa. Snad pro turisty, snad z úcty k historii, se na cestě nachází patnáct zastávek neboli významných míst, chcete-li. Pro výčet všech si dejte rande se strejdou Googlem, já se zde zmíním jen o několika, která znamenala něco pro nás... Zastávky jsou číslovány vzestupně od místa, kde byl Ježíš odsouzen k smrti ukřižováním, až po místo, kde byl uložen po sejmutí z kříže.

Cesta sama o sobě vede ulicemi Starého města a není nijak zvlášť značena. Podle mapy se proplétáte ulicemi a hledáte očíslované zastávky, které jsou nějakým způsobem zajímavé a významné. Pro nás se stávají významnými zastávky 3 a 4. Na třetí zastávce Ježíš poprvé upadl na zem, když nesl svůj kříž a na čtvrté k němu přistoupila jeho matka Marie.

Nebudu lhát, když přiznám, že nás mnohem více v té chvíli zaujala zahrádka restaurace v průchodu pod zastávkou 4 :-) Volný stolek pod slunečníkem si přímo říkal o to, ať k němu usedneme. Velice milá obsluha v podobě majitele židovského vyznání nám nabídla místo a potěšila hned třikrát během pár minut. Dostali jsme tři kladné odpovědi na naše tři otázky. Pivo? Popelník? WiFi?  Ano, dostali jsme skutečné pivo, opravdový popelník a fungující WiFi... Věrni své závislosti jsme se ihned připojili, sdělili své okamžité pocity a užívali si pohledu na procházející zástupy turistů třímaje v ruce studený chmelový lektvar :-)

No ale máme před sebou ještě spoustu míst a zážitků. Neupínáme se k tomu, abychom Křížovou cestu prošli přesně tak, jak se má, od prvního k poslednímu místu. Proto se ubíráme tam, kde to sami chceme vidět. Závěr Křížové cesty skýtá několik míst, která stojí za navštívení. Určitě přinejmenším pozoruhodné je místo, kde byl Ježíš sejmut z kříže. Jedná se o velký obdélníkový kámen, který je umístěn uvnitř Holy Sepulcher chrámu. Toto místo je ve stálém obležení příchozích, kteří s sebou přináší spousty vlastních předmětů a ty jsou otírány a odírány o tento posvátný kámen. Nechybí hlasité modlitby spojené s pláčem neurčitého původu. Může to být štěstí, ale dost možná jen dojetí...

Vydáváme se hlouběji do nitra tohoto chrámu a jsme překvapeni skoro samotou. Využíváme toho a pořizujeme několik snímků míst, která mají pro miliony lidí obrovský význam ve smyslu jejich víry.

Z Holy Sepulcher chrámu nabíráme směr k největšímu židovskému hřbitovu na světě, který se nachází těsně za branami Starého města. Nejlepší přístup je z Lion's gate a pak doprava směrem k zazděné Golden gate. Hřbitov sám o sobě neohromuje svou upraveností, to určitě ne, ale rozhodně svou rozlohou. Zabírá zvenčí celou západní stěnu Starého města, po obou stranách údolí a protilehlou stranu Olivového vrchu.

Při návratu přes Lions gate jsme odrazili pár otravných taxikářů a skrz Starým městem jsme na cestě k Jaffa gate, Mamilla Mall a našemu autu. Máme před sebou přece jen ještě cestu zpět do Tel Avivu. Cestou zpět se i nadále kocháme duchem historie, poznáváme jasný rozdíl mezi muslimskou a židovskou částí města a úspěšně opouštíme Staré město stejnou cestou, kterou jsme do něj přisli. Nesmí samozřejmě chybět koupě suvenýru. Ač to není můj styl nebo hobby, tak jsem srazil nabízenou cenu o asi 30% :-) Mamilla Mall nabízí krásnou příležitost posezení s dobrou kávou, které neodoláme. Posedíme se snahou si alespoň trochu urovnat to, co jsme dnes zažili.

Auto je tam, kde jsme jej zanechali, parkování je opravdu oněch 50NIS, takže zpět na dálnici no.1 směr Tel Aviv a poslední noc na Allenby 122...

Dobrou a zítra Haifa...